Ježíš je září Boží slávy a otiskem podstaty Boha Žd 1,3 Bůh Otec								Ježíš Syn živého Boha
je	sedící na trůnu		nesedí	tam sám		Ž 11,4 Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin je v nebesích na svém trůnu, jeho oči vidí, jeho pohled zkoumá lidské syny.		sedí po pravici Boží		„Hle, vidím nebesa rozevřená a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží.“ Sk 7.,26
je	nesmrtelný		nemůže	umřít		1 Tm 6,16 On jediný má nesmrtelnost		umřel		Zj 1,18 Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků
je	jen Božský		nemá	lidskou DNA		Dt 23,19 Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka		má lidskou DNA		Syn člověka 53x v NZ;
je	vševědoucí		není nic	co by nevěděl		Žd 4,13 A žádné stvoření není před ním skryté; před očima toho, jemuž se budeme zodpovídat, je vše nahé a odkryté.		neví kdy se vrátí		Mk 13,32 „O tom dni či hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, jedině Otec.
je	Duch		nemá	nesmrtelné tělo		J 4,24 Bůh je duch		oblékl nesmrtelné tělo		1 Kor 15 Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: ‚Smrt byla pohlcena ve vítězství.‘
je	bez počátku		nemá	počátek		Ž 93,2 Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti!		je počátek		Kol 1,12-19  On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo, neboť se Otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost
je	od věčnosti		není	zrozený		Ž 93,2 Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti!		je zrozený, zplozený		Žd 1,5 Neboť kterému z andělů kdy řekl: ‚Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil‘? A opět: ‚Já mu budu otcem a on mi bude synem‘?
je	nejvyšší		není	nikomu podřízen		Iz 63,16 Ty, Hospodine, jsi náš otec, tvé jméno je od věčnosti: Náš vykupitel.		je v podřízenosti Bohu		1 Kor 15,28 A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem
je	jediný		není	další Bůh		Iz 45,21 Vždyť není jiného Boha kromě mě. Jiný Bůh, spravedlivý a zachraňující, mimo mě není.		Otec je Jeho Bůh		J 20,17 řekni jim: ‚Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu
je	být, stát , stane se היה (HYH)		není	prvorozený		Ex 3,14 Bůh Mojžíšovi odpověděl: JSEM, KTERÝ JSEM (Bude, bylo, je). A pokračoval: Toto řekneš synům Izraele: JSEM mě poslal k vám.		je prvorozený všeho stvoření		Kol 1,12-19  On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo, neboť se Otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost
je	Zachránce		není	Mesiáš		1 Tim 1,2 Pavel, apoštol Krista Ježíše podle příkazu Boha, našeho Zachránce, a Krista Ježíše, naší naděje,		je Mesiáš		Lk 2,26 Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno, že nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. (v KJV s obnoveným jménem יהוה's Messiah.) Sk 5,31 toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil na svou pravici, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů.
je	naším Bohem		není	k Němu přímý přístup		Ex 26,3 Upevníš oponu na sponky a vneseš tam za oponu truhlu svědectví. Opona bude pro vás oddělovat svatyni od nejsvětějšího místa. ...kde se budu s vámi setkávat, abych tam k tobě mluvil. Ex 29,42-46		je prostředníkem		1 Tim 2,5-6 Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,  který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas.
je	Bohem		nestal se	člověkem		Dt 23,19 Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka		neprohlásil o sobě že je Bůh		LK 18,19 Ježíš mu řekl: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, než jeden: Bůh. Mk 10,18 Mk 14,61-62 „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“  Ježíš řekl: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky. “
je	Zjevující		Ten kdo dává zjevení	On dává zjevení		Zj 1,1 Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát		dostává zjevení od Boha		Zj 1,1 Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát

Jak vzniklo učení o Trojjedinosti Boha?

Nicejský koncil v roce 381 je první z velkých "ekumenických" koncilů, uznávaných východním i západním křesťanstvem. Jeho význam spočívá v definování "soupodstatnosti" Syna s Otcem, tedy té skutečnosti, že věčný Syn, který se stal v čase v Ježíši Kristu člověkem, je "Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zplozený, ne stvořený, stejné podstaty s Otcem" (nicejské vyznání víry). Tímto vyznáním se tak upevnilo a potvrdilo křesťanské pravověří oproti tehdejší ariánské herezi.

„Velký a svatý synod 318 Otců" v Nicei

Protože ještě jiné církevní sporné otázky působily neklid, jako termín sla­vení velikonoc, svolal Konstantin biskupy říše do Niceje v Bithynii a nařídil, že jako vysocí úředníci smějí použít na cestě císařské pošty. Obyčejně uvá­děný počet účastníků 318 je biblická reminiscence na 318 služebníků Abra­hamových (Gen 14,14), ve skutečnosti jich bylo sotva více než oněch 220, jejichž jména známe. „Otec církevních dějin" Eusebius z Césareje mluví o více než 250 ...

Koncil zasedal od 20. května do 25. července 325 v jednom sále císař­ského letního paláce v Niceji. Císař se dostavil osobně, měl latinskou řeč nabádající k míru, ale nezasahoval do jednání a „přenechal předsedům koncilu slovo" (Eusebius). Není jisto, kdo to byli, protože z tohoto ani z následují­cího koncilu nemáme žádné protokoly.

V „dlouhých poradách, mnoha bojích a přesných úvahách" nabyla převahy pravověrná protistrana za vedení biskupa Marcela z Ankyry (Ankara), bis­kupa Eustathia z Antiochie a alexandrijského jáhna Athanáše a přepracovala křestní symbol církevní obce v Césareji, který předložil její biskup Eusebius, na nicejské vyznání víry, které v jednoznačných výrazech vyloučilo každé podřízení Loga Otci: je „z podstaty Otce", „Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zplozený, ne stvořený, stejné podstaty s Otcem". V dodatku byly výslovně odsouzeny nejdůležitější Ariovy výroky. Vyznání víry bylo koncilem přijato 19. června 325, pouze dva biskupové od­mítli podpis. 

Trojiční vyznání víry spojované s Konstantinopolským koncilem bylo již dříve používáno jako křestní vyznání, vzniklé patrně v jeruzalémské církvi v šedesátých letech 4. století. 

§ 242 církev v roce 325 na prvním ekumenickém koncilu v Niceji vyhlásila, že Syn je „soupodstatný“ s Otcem, to znamená, že je s ním jeden Bůh. Druhý ekumenický koncil, shromážděný v roce 381 v Cařihradě, uchoval tento výraz ve své formulaci nicejského kréda a vyznal „jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem“. Katechismus ŘKC

DOGMA O NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICI

253 Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech Osobách: „soupodstatnou Trojici“. Božské Osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: „Otec je všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž jediný Bůh, podle přirozenosti.“ „Každá ze tří Osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností nebo božskou přirozeností.“

254 Božské Osoby jsou od sebe skutečně odlišné. „Bůh je jediný, ale ne osamocený“. „Otec“, „Syn“ a „Duch svatý“ nejsou pouhá jména, označující způsoby božského Bytí, nýbrž Osoby skutečně odlišné: „Syn není Otec, Otec není Syn a Duch svatý není Otec nebo Syn.“ Liší se od sebe navzájem vztahy svého původu: „Je to Otec, který plodí, Syn, který je plozen, Duch svatý, který vychází.“ Božská jednota je trojjediná.

255 Božské Osoby jsou ve vzájemném vztahu. Skutečná, vzájemná odlišnost božských Osob, protože božskou jednotu nedělí, spočívá výhradně ve vztazích, které je vzájemných vztazích: „V jménech Osob, která vyjadřují vztah, se Otec vztahuje k Synovi, Syn k Otci, Duch svatý k oběma; nicméně, mluvíme-li z hlediska vztahu o těchto třech Osobách, přece věříme v jedinou přirozenost či podstatu.“ Vždyť v nich „je všechno jedno tam, kde není žádný protiklad vztahů.“ „Pro tuto jednotu je Otec celý v Synovi, celý v Duchu svatém; Syn je celý v Otci, celý v Duchu svatém; Duch svatý je celý v Otci, celý v Synovi.“

256 Svatý Řehoř Naziánský, nazývaný „Teolog“, dává cařihradským katechumenům tento souhrn trinitární víry:

„Především uchovejte mi tento vzácný poklad, pro který žiji a bojuji, s nímž chci umřít, který mi dává schopnost snášet všechna zla a pohrdat všemi rozkošemi: tím myslím vyznání víry v Otce i Syna i Ducha svatého. Dnes vám je svěřuji. V síle tohoto vyznání vás nyní ponořím do vody a z ní vás vyzvednu. Dávám vám je za společníka a ochránce pro celý život. Dávám vám jediné Božství a jedinou moc, existující jako jedno ve třech a obsahující tyto tři rozlišeným způsobem. Božství bez rozdílu v podstatě či přirozenosti, bez vyššího stupně, který by povyšoval, či nižšího stupně, který by snižoval... Je to nekonečná soupodstatnost tří Nekonečných. Každý nazíraný sám o sobě je úplně celý Bůh... a tři Osoby nazírané společně jsou Bůh... Sotva jsem začal uvažovat o jednotě, a už jsem ponořen do záře Trojice. Sotva jsem začal myslet na Trojici, a už mě zase uchvacuje jednota...“

To však popírá Boží Slovo, které říká, že Syn Boží Ježíš je v podřízenosti Bohu Otci, 

Ježíš je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo, neboť se Otci zalíbilo, aby v Něm přebývala veškerá plnost.   Kol 1,18-19

Ježíš je má počátek - musel být zplozen, neexistoval věčně. Ale jak by bylo možné aby byl při stvoření? Tento obrázek by nám mohl pomoci pochopit, jak je to v časem u věčného Boha mimo náš svět ohraničený časem a prostorem:

 Pak člověk pochopí, co říkal Petr: 

2P 3,8:

Tato jedna věc ať vám není skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ‚tisíc let jako jeden den‘.

Mt 11:25:

V ten čas pak Ježíš řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.

PS: Každý sám pros Boha a Otce našeho Pána Ježíše za moudrost -  nechť On sám, ukáže Pravdu o svém Synu a svém Otcovství ve svém Slově, které se stane živé v našich srdcích.

Použíté odkazy: 

http://www.christnet.eu/clanky/4930/konstantinovsky_obrat_a_ekumenicke_koncily_4_stoleti.url

http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=209

http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=242

CHATRČ - kontroverzní kniha - číst ji nebo ne?
Co některým křesťanům tak na ní vadí? A jaký by měl být pohled na tuto knihu?

možná by bylo dobré si tu knihu pročíst, vzít si i Písmo a bavit se s Bohem o tom, kvůli těmto kritikám byla tato kniha mnou přečtena několikrát (víc jak 4x), aby se mi tam zjevilo, to co je kritizováno a mám pár poznámek ke každému bodu:

1. Argument:

Bůh je majestátní, nadpřirozená a slavná Bytost, ale Chatrč tuto Bytost hloupě a trapně snižuje v příjemnou mezinárodní skupinu lidí, jimž dominuje postavička (svým charakterem nikoliv nepodobná fousatému holohlavému dědečkovi na obláčku) tělnaté Afroameričanky, které se říká Taťka. To je rouhání!

Je to skutečně tak?

Bůh se zjevoval ve starém zákoně, jako obyčejný posel viz setkání z Abrahamem, proč by se nemohl s někým setkat jako 3 osoby? Nikdo netvrdí, že tak vypadá ... a pokud má někdo problém přijmout otce, protože mu otec ubližoval a má pokroucený pohled na roli otce, tak nevidím důvod, že svrchovaný Bůh se zjeví jako žena .... nikde netvrdí, že je žena ...

2. Argument:

Kniha zobrazuje nezobrazitelnou Boží Trojici – to samo o sobě je rouhání. Boží slovo říká: Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho (Ex 20,4; Dt 5,8). Mohli bychom připustit zobrazení Ježíše Krista – zde je odraz historické události Kristova vtělení – ale nemůžeme přistoupit na zobrazení Otce ani na zobrazení Ducha svatého, natož tím způsobem, jakým se toho dopouští autor.

Je to skutečně tak?

však tato kniha Boha nezobrazuje, nechápu, kdo s tím má problém, kdokoliv by jakkoliv popisoval Boha, tak Ho podle Vás zobrazí? V Bibli je Duch svatý zobrazen jako holubice, i jako oheň, Ježíš jako skála, která putovala po poušti s Izraelity, Otec jako ohnivý sloup, nebo jako posel, nebo mu bylo vidět záda či dlaň, dokonce bojoval s Jákobem, Bůh je popisován jak zobrazitelný Bůh, nezobrazíš si znamená, neuděláš si modlu, které se budeš klanět. A nemyslím si, že by tato kniha či její autor vedl, abychom si dali tuto knihu na pedestrial a uctívali ji jako zobrazení Boha a ani nevedl hrdinu knihy k tomu, aby uctíval to co viděl ale to v co věřil.

3. Argument:

Kniha zobrazuje Boha Otce jako ženu – navzdory jasnému svědectví Písma – i to je rouhání se Bohu. Bůh se nám dává poznat v Písmu vždy „mužským“ (Otcovským) způsobem. Bůh není ani muž ani žena, ale rozhodl se, že se nám dá poznat jako „ON“, nikoliv jako „ONA“. Pokud to převracíme, mluvíme o jiném bohu, než jakého nám zjevuje Boží slovo. Finálním Božím zjevením je muž jménem Ježíš – Bůh se rozhodl, že se dá svému stvoření poznat tak, aby to nevyvolávalo genderový zmatek.

Je to skutečně tak?

tak jako u bodu 1) Bůh stvořil člověka jako muže a ženu k obrazu svému, tedy i Bůh má v sobě tato pohlaví ... nebo snad není žena člověkem a není stvořena k obrazu Božímu?

4.  Argument:

Kniha mění obraz Boží Trojice. Na s. 122 vidíme popření hierarchie v Trojici. Podle autora je každá hierarchie špatná – podle autora Písma je hierarchie stvořená Bohem k Jeho oslavě a je odrazem hierarchie v Bohu samotném.

Je to skutečně tak?

"vidíme popření hierarchie v Trojici" vy snad věříte, že někdo nad někým v Trojici vládne a vede to? Pro mne je jeden Bůh a neexistuje krom vztahu lásky mezi nimi žádná hierarchie, pokud ano dokažte to Písmem

Pár věcí, které se týkají učení o spasení – které přímo popírají učení Písma a jsou tedy rouháním:

5. Argument:

Bůh odpustil všem lidem, a tedy všichni budou nakonec spaseni (s. 226).

Je to skutečně tak?

Ano Bůh odpustil všem lidem, ale spaseni jsou jen ti, co přijali toto odpuštění v pokání, a to je i v Chatrči, každý může být spasen, ale jediné co nás dělí od Boží spásy je náš hřích ...

6. Argument:

Bůh nikdy nebude soudit lidi kvůli jejich hříchům (s. 120).

Je to skutečně tak?

je to na str. 119 ne 120, a cituji Bůh říká "Já nemusím trestat lidi za jejich hříchy. Hřích je sám o sobě trestem a užírá vás zevnitř. Mým záměrem není ho trestat, je mou radostí ho léčit.!" Copak Ježíš neříkal že Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní a ten kdo si uvědomuje svoji hříšnost a chce být vyléčen toho On přece uzdraví, nebo máte jiný názor??? Hřích je trest za naši neposlušnost, a Ježíšova oběť je lékem. Bůh nás bude soudit podle toho, zda Mu náležíme, a kdo ne, ten kdo je zapsán v knize života nebude souzen. Kdo v Něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího. J 3,18

7. Argument:

Bůh se chce podřídit člověku (s. 145–146).

Je to skutečně tak?

ale vždyť to tak je, kdyby Bůh přistupoval ke mně takový jaký skutečně a využíval svoji autoritu Krále a Pána tak by to již nebylo založené na vztahu, cituji jak to bylo myšleno

"V pokoře nejde o autoritu a není to ani poslušnost, jde v ní jen o vztah plný lásky a úcty. Ve skutečnosti se úplně stejně podřizujeme tobě"

Je Tvůj vztah s Bohem založen na lásce a úctě? Pokud ano, jde o přátelský vztah, kdy Bůh se přiblížil natolik jak jen to šlo v Ježíši, aby šlo o vztah, kde On není nadřazený, i když ve své svatosti a slávě stále je, podřídil se nám, abychom mohli mít tento vztah. Jinak by šlo vždy jen o nadřazenost a podřízenost ne o vztah.

8. Argument:

Bůh po nikom nic nepožaduje ani nic neočekává (s. 207).

Je to skutečně tak?

možná by bylo dobré nevytrhávat věty z kontextu knihy: cituji

"Smyslem očekávání je, že neznáme budoucnost, nevíme, jak něco dopadne a pokoušíme se řídit něčí chování, abychom dosáhli požadovaného výsledku. Lidé se často snaží ovládat chování druhých prostřednictvím očekávání. Já vás znám a vím o vás všechno. Proč bych měla očekávat něco jiného, než to co už vím? To by bylo nesmyslné."

Bohu jde o vztah a z toho vztahu pak vše vychází.

9. Argument:

Člověk soudí Boha (s. 160nn)!

Je to skutečně tak?

neexistuje na světě člověk, který by Boha nesoudil, už jen pouhou otázkou Proč? to je velmi pokrytecké tvrdit, že to je problém této knihy, právě soud nad Bohem ukázal Mackovi, jak byl pošetilý a jaký je vlastně Bůh ... a co pro nás udělal ...

10. Argument:

Bůh všechny miluje a nikoho neodsoudí do pekla (s. 161–165).

Je to skutečně tak?

Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího. J 3,18

Člověk se odsuzuje do pekla sám, říká to i Bible, rozhodnutí, kde budu trávit věčnost je na každém člověku zvlášť, to nerozhoduje Bůh, ale člověk, kde chce tu věčnost trávit.

Bůh pro naši záchranu už udělal vše! Teď je to na nás.

11. Argument:

Ježíš není jedinou, výlučnou, cestou k Bohu, jak prohlašuje (J 14,6), ale Bůh zachraňuje lidi z různých náboženských systémů, aniž by z nich musel udělat křesťany (s. 182–183).

Celá kniha popisuje Boha a tím si dělá nárok na pravdu – nicméně nepopisuje Boha podle pravdy, kterou nám zjevil Bůh, ale podle fantazie autora. Už tímto samotným způsobem kniha popírá Boží slovo. Zde je několik přímých prohlášení týkajících se Božího slova (bod 13-18):

Je to skutečně tak?

Ježíš zde říká "Netoužím po tom udělat z lidí křesťany, ale chci se podílet na jejich přerodu v syny a dcery mého Taťky, v mé bratry a sestry, v mé milované." ... copak toto není poselství Bible? A to že půjde hledat ztracenou ovci znamená, že Ježíš půjde po jakékoliv cestě, aby nás našel a zachránil, neznamená to, že existuje více cest k Bohu.

12. Argument:

Pravda je v emocích, nikoliv v Bibli (s. 198).

13. Argument:

Bible nás neučí řídit se pravidly (s. 200).

Je to skutečně tak?

Zase vytrženo z kontextu celého textu, zde tvrdí, že Bible nás neučí, abychom se řídili pravidly. Je obrazem Ježíše a bez Ducha svatého jde jen o pouhá Slova bez Boha nelze prožívat Boží spravedlnost Život je žití v Ježíši a v ničem jiném.... "čím víc budeš žít v pravdě, tím víc ti tvoje emoce pomohou vidět jasně. Ale ani potom bys jim neměl důvěřovat více než mně" říká v knize Bůh.

14. Argument:

Bible není pravdivým zjevením Boha (s. 65–66).

Je to skutečně tak?

nic takového v knížce na těchto stranách není (ještě ani nedošlo setkání s Bohem)

Nakonec se podívejme na pár věcí týkajících se toho, jak se člověk chová v Boží přítomnosti. Přečtěte si prosím Izajáše 6,1–7, to je moc dobrý popis toho, jak reaguje člověk na Boží přítomnost (a není v Písmu jediný). Způsob, jakým se vyjadřuje Young, je ale rouhavý a ukazuje na to, jak velký člověk má malého boha.

15. Argument:

Člověk vyjadřuje svůj (nespravedlivý, sobecký) hněv proti Bohu a Bůh pláče lítostí (s. 92).

Je to skutečně tak?

Mojžíš měl s Bohem také rozhovory kde neležel tváří k zemi a někdy velmi odvážné, kdy Bůh i litoval že se chtěl někdy zachovat tvrdě Ex 32,14 "A Hospodin litoval zla, které promluvil, že učiní svému lidu." (a to bylo setkání se skutečným Bohem nejen co prožil člověk mimo časoprostor") nebo jak licitoval Abraham s Bohem o lidech v Sodomě ... setkání s Bohem může být velmi různorodé, velmi důležité je jaké neseme ovoce z tohoto setkání, zda jsme v pýše, či v pokoře proměňování

16. Argument:

Člověk v hněvu vyštěkne na Boha a Bůh mu dává čas, aby se uklidnil (s. 97).

Je to skutečně tak?

copak se vám to v životě nestalo, že jste na Boha vyštěkli, byli jste rozčílení a chyběla vám pokora? Kdyby měl Bůh zabít každého, kdo tak učinil, asi by tu nezůstalo moc "křesťanů" To jste tak svatí a nehřešíte??????

17. Argument:

Rouhavé mluvení v přítomnosti Krista (s. 140).

18. Argument:

Rouhavé mluvení v přítomnosti Otce (s. 225). Argument:

Je to skutečně tak?

pokrytci jedni, copak si neuvědomujete že Ježíš je s námi 24/7 a 365 dní v roce, tedy jakékoliv nevhodné slovo vynesené před Ním může báti bráno jako rouhání .... jsme jen lidé a někdy z našich opravdu vyjde co nemá a to vždy v přítomnosti svatého Boha!!!!

Než cokoliv kdokoliv z vás odsoudí aniž by si to skutečně prostudoval a s Bohem probral každou výtku, měl by raději mlčet a neprezentovat něco co je vlastně lží (polopravdou)

Celá kniha je o vztahu Boha k člověku a narovnání vztahu člověka s Bohem!!!!

http://www.reformace.cz/zod/chatrc-neni-jedno-co-cteme-cislo-118

http://ziveslovo.blogspot.cz/2017/04/chatrc-pozehnani-z-nebe-nebo-kletba-z.html

Kdy Ježíš zemřel? Zemřel Ježíš v pátek?

Kdy Ježíš zemřel? Zemřel Ježíš v pátek?

Pavel Steiger

Většina křesťanů věří, že Pán Ježíš byl ukřižován v pátek a vstal z mrtvých v neděli. Proto slavíme o Velikonocích Velký pátek a Velikonoční neděli. Protože Ježíš řekl, že bude vzkříšen třetího dne, mnozí počítají zbytek pátku jako první den, celou sobotu jako druhý den a začátek neděle jako třetí den. Často se argumentuje tím, že vazby jako "třetího dne" mohou zahrnovat jen část dne a tato část se může započítávat jako celý den. Židovská encyklopedie říká, že pohřební den, i když se pohřeb koná pozdě odpoledne, se počítá jako první ze sedmi dnů smutku. Jsou ovšem křesťané, kteří s tímto vysvětlením nejsou spokojeni. Poněvadž věříme Bibli doslovně a tomu, co řekl sám Ježíš bezvýhradně, musíme hledat lepší vysvětlení. Ježíš často říkal, že vstane třetího dne, např. Matouš 16:21 a Marek 10:34. Doslovně řekl:

• Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. (Matouš 12:40)

Vazba "třetího dne" by biblicky mohla zahrnovat tři dvanáctihodinové periody světla a tři dvanáctihodinové periody tmy. Nic více a nic méně než tři 24-hodinové dny, tedy 72 hodin. Věříme-li Genesis doslovně, pak se bez nejmenší pochybnosti dovíme, co "třetí den" zahrnoval:

...a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer (první tma) a bylo jitro (první světlo), den první. (Genesis 1:4-5) ... Byl večer (druhá tma) a bylo jitro (druhé světlo), den druhý. (Genesis 1:8) ... Byl večer (třetí tma) a bylo jitro (třetí světlo), den třetí. (Genesis 1:13) ...

V Genesis třetí den zahrnuje tři večery - tmy a tři jitra - světla, dohromady 72 hodin. Kdyby byl den v Genesis sto milionů let dlouhý, potom by večer trval padesát milionů let a jitro dalších padesát milionů let, ale to je absurdní.

Rád bych předložil vysvětlení, které je v souladu s Ježíšovým proroctvím o  tom, že bude:

1) tři dny a tři noci, tedy 72 hodin, fyzicky mrtev v hrobě oddělen od svého těla a že bude:

2) 72 hodin v Duši a Duchu mimo tělo v  srdci země.

Bible nás nikdy nezklame a vše sama objasní, pokud bereme vážně to, co říká. Chci zdůraznit, že historická skutečnost, že Ježíš žil a zemřel v    přirozeném těle a vstal v oslaveném těle, je nekonečněkrát důležitější než následující časové vysvětlení, které předkládáme.

Ježíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla." (Jan 11:9-10)

Ježíš říká, že den má 12 hodin a noc má 12 hodin. Podle Ježíše tedy tři dny a tři noci představují 72 hodin.

A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. (Marek 8:31)

Zde jsme se dověděli, že Ježíš musel vstát po třech dnech.

Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím." (Jan 2:19)

V tomto verši jsme se zase dočetli, že Ježíš vystaví chrám ve třech dnech, to znamená během tří dnů.

Z těchto veršů vyplývá, že doba, po kterou byl mimo své tělo, nebyla kratší než 72 hodin, protože 12-hodinové dny musí být proloženy 12-hodinovými nocemi. Abychom tyto časové údaje zharmonizovali (po třech dnech, ve třech dnech, a tři dny), je nejpravděpodobnější, že Ježíš byl tělesně mrtev celých 72 hodin. Bůh je přesný. Má vše ve Své moci na vteřinu, nic se pro Něj neděje nekontrolovatelně. 

Protože Bůh určil přesný čas Ježíšova narození, pomazání (Galatským 4:4), služby (Jan 7:8) a smrti (Jan 17:1), potom je zřejmé, že i Jeho tělesná smrt měla přesnou délku trvání. Z toho vyplývá, že Ježíš Kristus byl pochován lidmi a vzkříšen Bohem Otcem téměř ve stejnou denní hodinu.

Židovský den začínal 12-hodinovou tmou - nocí od naší 18. hodiny večerní do 6. hodiny ranní. Dále pokračoval 12-hodinovým světlem - dnem od naší 6.  hodiny ranní do 18. hodiny večerní. Od biblického denního času musíme tedy odečíst 6 hodin, abychom událostem rozuměli v našem hodinovém rozvrhu dne. Podle Matouše 27:46-50 Ježíš zemřel krátce po deváté hodině denní, tedy po naší 15. hodině odpolední. Židům zbývaly k pohřbu do 18 hodin jen necelé tři hodiny. Potom začínal výroční sabat Hodu beránka. Proto měli tolik naspěch:

Poněvadž byl den přípravy a Židé nechtěli, aby těla zůstala přes sobotu na kříži - tu sobotu (rozuměj ten svátek, sabat) byl totiž velký den -, požádali Piláta, aby ukřižovaným byly zlámány nohy a aby byli sňati z  kříže. Když však přišli k Ježíšovi a uviděli, že je již mrtev, nohy mu nezlámali... (Jan 19:31,33)

V 18 hodin našeho času začínal nový den - sabat. Musíme si uvědomit, že sabat Starého zákona nebyl název dne. Sabat biblicky znamenal svátek, slavnost, shromáždění, a proto měl mnoho podob a mohl připadnout na kterýkoliv den v týdnu, nejčastěji však na den sedmý. V Písmu nacházíme slavnosti dnů, týdnů, novoluní, odpočinutí, posvěcení, smuteční, sklizně, žně, nekvašených chlebů, hodu Beránka ... Slavnosti měly mnoho různých podob a často trvaly sedm dní. Slavnosti odpočinutí jsou popsány v 61 případech, Hod Beránka 53 krát, slavnost posvěcení 49 krát, den odpočinku 80 krát a mohli bychom pokračovat dál. Bohoslužebné shromáždění se konalo prvního dne, sedmého dne, desátého dne sedmého měsíce, patnáctého dne sedmého měsíce ... Sabatem (sobotou) se také nazýval celý rok nebo sedmý rok úhoru. Slavnosti, oběti a bohoslužebná shromáždění byla nedílnou součástí celého systému sabatů.

Byl den přípravy (středa) před Velikou nocí (Paschou - čtvrtkem), kolem poledne (tři hodiny před Ježíšovou smrtí). I řekl (Pilát) Židům: "Hle, váš král". (Jan  19:14)

Ježíš tedy zemřel necelé tři hodiny před sabatem Hodu beránka, před Paschou, což byla velká sobota, rozuměj velký svátek, sabat, a ten mohl připadnout na kterýkoliv den v týdnu. Tělo Ježíšovo muselo být pohřbeno co nejrychleji, protože Zákon jasně nařizoval, že tělo visící na kůlu muselo být pohřbeno týž den. To v našem čase znamená do 18. hodiny večerní.

Josef z Arimatie a Nikodém dostali povolení, aby sňali Kristovo tělo z kříže. Připravili je k pohřbu a pohřbili pravděpodobně těsně před 18. hodinou v blízkém nepoužitém hrobě. Měli naspěch, protože byla středa, den přípravy na Paschu. Na snětí, přípravu a pohřbení těla měli méně než tři hodiny. Ježíš zemřel po 15. hodině odpolední a v 18 hodin začínala "sobota" sabat připadající toho roku na čtvrtek.

Jestliže byl Ježíš v hrobě plných 72 hodin, jak sám předpověděl - tři noci a tři dny, potom k Jeho vzkříšení nedošlo za úsvitu, jak se všeobecně předpokládá, ale naopak při západu slunce těsně před 18. hodinou. Vzkříšení při svítání by si vyžádalo jednu noc navíc - tři dny a čtyři noci. Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova a Salome časně v neděli určitě hned po 6. hodině ranní už našly hrob prázdný.

Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: "Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?" Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho (anděl); i zděsily se. Řekl jim: "Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, (Otcem) není zde. (Marek 16:2-6)

Matouš píše, že když Pánův anděl odvalil kámen (při rozbřesku po sobotě, tedy v neděli), hrob už byl prázdný. Sám anděl na počátku neděle říká:

Není zde, neboť byl (minulý čas) vzkříšen ... (Matouš 28:6)

Časně v neděli ženy a učedníci pouze zjistili, že Ježíš byl už vzkříšen, nic víc. Kdy však byl vzkříšen, o tom Bible nic výslovně neříká. Přesto věřím, že se dá snadno určit i přibližný čas vzkříšení, srovnáme-li verše v harmonickém akordu. Jediný verš v českých překladech, který by snad mohl nasvědčovat časnému nedělnímu vzkříšení, je:

Ráno prvního dne týdne, když Ježíš vstal, ukázal se Marii Magdalské ... (Marek 16:9)

Část věty "Když Ježíš vstal" stojí v  řeckém originále na počátku sdělení, doslovně přeloženo "nyní maje vstanuto", v kralickém překladu "vstav pak Ježíš", takže celý verš by spíše měl znít: "Nyní, když už vstal, ukázal se časně prvního dne týdne nejprve Marii Magdalské..." Chápání tohoto verše navíc zamlžila později vsunutá interpunkce, která v řeckém originále chybí. Tento verš jen říká, že Ježíš, jsa vzkříšen, ukázal se v neděli Marii Magdalské, ne že byl vzkříšen v neděli.

Dosud jsme vyčetli, že Ježíš byl pochován před 18. hodinou večerní, že Jeho tělo bylo v hrobě tři dny a tři noci, tedy 72 hodin, proto musel být i vzkříšen před 18. hodinou. Ráno v neděli po 6. hodině ranní, jak času rozumíme dnes, nebo v první hodině denní, jak času rozuměli tehdejší Židé, už byl hrob prázdný. Proto musel být Ježíš vzkříšen na konci soboty před 18. hodinou, protože po 18. hodině už začínala neděle a začínala nocí, během které se obyčejně spalo, než začal v  šest hodin ráno den. Z toho logicky vyplývá, že byl pochován ve spěchu těsně před 18. hodinou ve středu, neboť po 18. hodině následoval sabat (rozuměj svátek, ne sobota) - Pascha, Hod beránka; a tentokrát sabat připadl na čtvrtek. Proti tomuto pojetí můžete oponovat následujícím veršem:

A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.

(Lukáš 24:21)

Tato slova vyslovili učedníci v neděli. Nebyl nakonec Ježíš ukřižován a pochován přece jenom v pátek? Záleží na tom, jak počítáme. Jestliže počítáme část dne jako celý den, potom bychom mohli hovořit o pátku. Počítáme-li celý den jako celý den, potom první den od pátku by byla sobota, druhý den neděle a třetí den pondělí, ale učedníci diskutují v neděli. Tato metoda počítání vylučuje pátek jako den ukřižování a pohřbu. Znovu si to promysleme:

Tito dva učedníci na cestě do Emaus "rozmlouvali o tom všem, co se událo". (Lukáš 24:14)

O čem všem mohla být rozmluva? O  zatčení, výsleších, bičování, ukřižování, pohřbu; to všechno se událo do konce středy, tj. do 18. hodiny večerní v den příprav; dále o zapečetění a střežení hrobu. To se odehrálo až ve čtvrtek , tj. po 18. hodině večerní, v  den Paschy, jak dosvědčují následující verše:

Nazítří, "to je po přípravě na svátek", shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta a řekli: "Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: 'Po třech dnech budu vzkříšen.' Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z    mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první." Pilát jim odpověděl: "Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré." Oni odešli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.

(-Nová smlouva- Matouš 27:62-66)

Vím, kralická i ekumenická Bible hovoří, že jde o den "po pátku". Stačí se však podívat do řečtiny nebo anglických překladů a zjistíme, že pátek v    této pasáži není vůbec zmíněn. Překladatelé Nové smlouvy výraz "po pátku" už správně přeložili "po přípravě na svátek", takže vše, obzvláště římské zabezpečení hrobu, bylo zakončeno už ve čtvrtek, na velký svátek Hodu beránka, Paschu, kterému se také říkalo sabat. Tito dva učedníci jistě diskutovali v neděli o velekněžích, kteří namlouvali Pilátovi, že je Ježíš podvodník, a přiměli jej k zapečetění a střežení hrobu. Čtvrtek plus tři dny je neděle.

Protože Ježíš byl ukřižován den před sabatem - a my tento výraz okamžitě ztotožníme s týdenní sobotou, je pochopitelné, proč mnoho křesťanů věří, že Ježíš byl ukřižován v pátek. Sobota, která následovala po Ježíšově ukřižování, však nebyla týdenním sabatem, nýbrž výročním sabatem, jak potvrzují následující verše:

Byl den přípravy před svátky velikonočními (ne před týdenní sobotou), kolem poledne. (Jan 19:14)

Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži, na tu sobotu připadal totiž velký svátek (a zároveň čtvrtek), požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati z kříže. (Jan 19:31)

Zmíněná "sobota" ("svátky Velikonoční", Pascha, Hod beránka) připadla toho roku na čtvrtek. Ježíš byl ukřižován a pochován na den příprav ve středu; ve čtvrtek byl výroční sabat - Hod beránka, pátek byl všední den a v    sobotu, ke konci týdenního sabatu, byl Ježíš přesně po třech dnech vzkříšen. Když si uvědomíme, že na tento týden připadly dva sabaty, z nichž ten výroční byl ve čtvrtek, potom pochopíme, jak mohl být Ježíš ukřižován před "sobotou" a v sobotu být vzkříšen a navíc být mimo tělo tři dny a tři noci, jak sám předpověděl. Porovnáme-li Marka 16:1 s Lukášem 23:56, obdržíme stoprocentní důkaz, že na tento týden připadly dvě soboty, dva sabaty. Marek 16:1 říká:

Když uplynula sobota (Hod beránka), Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. (Marek 16:1)

Tento verš říká, že ženy nakoupily masti, až když uplynula sobota. Lukáš 23:56 však zaznamenal, že ženy připravily vonné masti a v sobotu zachovaly klid:

Potom se vrátily, aby připravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu (během týdenního sabatu) zachovaly podle přikázání sváteční klid.

(Lukáš 23:56)

Marek říká, že ženy koupily masti po sobotě, Lukáš říká, že připravily masti před sobotou. Tento zdánlivý protimluv je hladce vyřešen, když přijmeme, že tento týden měl dva sabaty. Kdo věří v  páteční ukřižování, nikdy tento problém nevyřeší.

Stoupenci pátečního ukřižování pak musí přiznat, že Bible obsahuje nesrovnalosti. Věříme-li Bibli doslovně, poznáme, že chyby nejsou v Bibli, ale v  našem výkladu. Ženy totiž koupily masti v pátek ve všední den po výročním sabatu (což byl čtvrtek) a tentýž pátek je připravily, aby nazítří v čase týdenního sabatu (což byla sobota) zachovaly klid. Ježíšova smrt i vzkříšení jsou lemovány sabaty.

Nebojme se věřit Bibli! Doslovný Ježíšův výrok, že Jeho tělo bude v  hrobě tři dny a tři noci, tj. 72 hodin, nám také zaručuje, že Jonáš byl v břiše mořské obludy stejně dlouho. Jonášův příběh je historická událost stejně jako Ježíšovo ukřižování a vzkříšení; Jonáš není bajka! Bajka by vyprázdnila kříž.

Z předchozích faktů také vyplývá, že Poslední večeře proběhla v úterý večer. Potom i slavení mše při východu slunce je nebiblické, protože Ježíš byl vzkříšen nikoli při východu, nýbrž při západu slunce. Vycházející slunce ctili pohané, Babylóňané i američtí Indiáni.

Donald Grey Barnhouse řekl: "Osobně jsem nikdy nepochyboval, že v týdnu, ve kterém byl náš Pán ukřižován, byly dvě soboty: sobotní sabat a sabat Hodu beránka, který připadl na čtvrtek. Židé spěchali s Jeho pohřbením po Jeho středečním ukřižování a On byl pohřben plné tři dny a tři noci, nejméně 72 hodin." Barnhouse dále cituje důkazy ze svitků od Mrtvého moře, které potvrzují, že Poslední večeře se odehrála v úterý.

Ne všechny tradice se ztotožňují s    pátečním ukřižováním. Barnhouse ještě uvádí jeden francouzský katolický časopis, ve kterém se píše: "... starobylé křesťanské tradice popsané v    Didascalia Apostolorum a Epiphanius a Victorinus z Pettau, který zemřel r.  304, uvádějí, že Poslední večeře proběhla v úterý, a předepisují středeční půst, protože Ježíš byl ve středu zatčen, ukřižován a pochován".

I Katolická encyklopedie, která pevně stojí za pátečním ukřižováním, přiznává, že mnozí, například Epiphanius, Lactantius, Wescott, Cassiodorus a Gregor z Toursu, odmítají pátek jako den ukřižování Krista.

V knize "Biblické otázky odpovězeny" W. L. Pettingill píše: "V který den byl náš Pán ukřižován? Je nad míru jasné, že den ukřižování byla středa". Průvodce Biblí vydán Oxfordskou universitou vysvětluje v dodatku 156, že Ježíš byl ukřižován ve středu.

Finis Dake komentoval Matouše 12:40 následovně: "Kristus byl mrtev po celé tři dny a tři noci. Byl položen do hrobu ve středu těsně před západem slunce a byl vzkříšen na konci soboty při západu slunce. Žádný biblický verš neříká, že byl pohřben v pátek při západu slunce, to by byl potom v  hrobě jen jeden den a jednu noc."

Uváděné citace jsou obzvláště významné proto, že muži, kteří je vyslovili, se většinou neztotožňovali s    oficiálním stanoviskem své denominace. Tito lidé promluvili z přesvědčení, ne z prospěchu. Podobně R. A. Torrey, známý evangelista a děkan Biblického institutu, napsal r. 1907: "Kvůli běžně přijaté církevní tradici, že Ježíš byl ukřižován v pátek ... a byl vzkříšen v  neděli brzy ráno, mnozí čtenáři Bible se nemohou dopočítat, že by interval mezi pozdním pátečním odpolednem a časným nedělním ránem trval tři dny a tři noci. Ať počítají, jak počítají, výsledek jsou dvě noci, jeden den a kousíček dne. Řešení tohoto problému je jakoby nalezeno v tom, že 'den a noc' je totéž co 'den' a že staří Židé počítali i zlomek dne za celý den. Někteří lidé nejsou spokojeni s tímto řešením a přiznávám se, že jsem jeden z nich".

Bible nikde neříká, že Ježíš byl ukřižován v pátek. Bible říká, že Ježíš byl ukřižován v den před sabatem. Bible nám dokonce ani nedává možnost, abychom spekulovali, před kterým sabatem došlo k ukřižování. Určitě to nebylo před týdenním sabatem, sobotou, ale před výročním sabatem, Hodem beránka, Paschou, který byl, jak jsme se snažili doložit, ve čtvrtek.

Ježíš byl tudíž ukřižován ve středu a pohřben před západem slunce téhož dne. Po 72 hodinách byl vzkříšen při západu slunce v sobotu. Když ženy navštívily hrob za úsvitu v neděli, nalezly jej prázdný. V Bibli není nic, co by potvrzovalo páteční ukřižování, naopak chceme-li zharmonizovat zdánlivě si odporující verše, pouze ukřižování ve středu je sladí. Je až zarážející, kolik prorockých a starozákonních pasáží je naplněno a kolik zdánlivých protiřečení v evangeliích je vysvětleno ve chvíli, kdy přijmeme, že Ježíš zemřel a byl pohřben ve středu.

- pst -